HLÁSÍ SE VÁM MALÉ STUDIO
Co se nám povedlo, na co jsme pyšní
Jaké recepty na všechny roční období nám předala naše kamarádka Pavla Dostálová - 13let:
JAK SE VÁLÍ JARO:
Tak milí čtenáři, jak se válí jaro? Vezmeme si 15dkg sluníčka a 5dkg deště / aby byla chuť vyvážená/. Přidáme celou sklenici pohody a půl sklenice barviček. Vše smícháme. Těsto, které nám vyjde, dobře zpracujeme a vykrájíme v různé tvary. Můžeme podávat na louce za májového počasí..
JAK SE SMAŽÍ LÉTO:
Kuchaři, kuchařky a kuchťátka, toto je nejjednodušší recept.Jednoduše vezmeme, a nebudeme šetřit, sklenici slunce, barev a dobré nálady. Vše smícháme, dáme na pánev, usmažíme ve vlastním žáru slunce. A léto je na světě. Popřípadě můžeme osolit kapkami letního deště. Doporučujeme podávat na koupalištích a na zahradách restaurací.
P.S. Prázdninové koření v tomto případě podmínkou!
JAK SE UBREČÍ PODZIM:
Kuchaři a kuchařinka, to je také prostý recept. To si každý ubrečí sám. Doporučuji maminkám s měkkým srdíčkem. Zapláčete si a přidáte pár suchých listů / může být i bobkový/. Smícháte a podzim je na světě. Pro tatínky nebo maminky s tvrdým srdcem doporučujeme nakrájet pár cibulí a podzim je hotov. Můžeme podávat.
JAK SE CHLADÍ ZIMA:
Tento recept je pro kuchaře, kteří už roční období vařili. Vezmete si sluníčko jen na okraj kávové lžičky a 3lžíce kroupů, ledu, práškového cukru a hlavně sklenici dobré sportovní nálady a koulovačky. Přidejte kapku sněhománie. Dejte chladit na dvě hodiny a můžete podávat na horách a stoprocentně na Vánoce.
(vyšlo v Listech Malého studia Liberec - březen 2002)
Dokonce jsme se dostali, my Malí reportéři z Liberce i do časopisu pro děti Říše divů.
Tam se v červnu 1999 psalo o jednom z nás a tím pádem i o všech ostatních:
ROZHLASOVÝ REPORTÉR
MATĚJ ŠVARC je už druhým rokem rozhlasovým reportérem Malého studia v Liberci. Studio mělo i svůj vlastní pořad AKTA MIX na vlnách Českého rozhlasu. Jiný pořad Hlásky z Liberce" vysílal rádio Hlas Ameriky.
"Do Malého studia mě přivedla moje sestra Johana a moc se mi tady líbí" říká dvanáctiletý Matěj. Loni za svoji práci získal ocenění ZLATÝ OŘÍŠEK.
" Mám rád mašinky, vláčky a parní lokomotivy. Když mám příležitost, svezu se historickým vlakem a tak… Baví mě také práce se dřevem. Vyrobil jsem už kdeco: od luku až po dřevěnou mašinku. Až vyrostu, nechci být reportérem. Budu truhlářem," říká Matěj Švarc. Protože o něm všichni říkají, že je vytrvalý a houževnatý, jistě slovu dostojí.
A dalším naším úspěchem bylo, že jsme nejméně jedenkrát do měsíce vysílali pořad Linka důvěry Rádia na polštář. S paní redaktorkou Mirkou Bendovou a s panem PhDr, Vladimírem Píšou psychologem jsme rozebírali nejrůznější témata, která se týkají našeho života. Kromě témat velmi diskutovaných ve společnosti, jako jsou drogy, alkohol, kouření, gemblerství, jsme si povídali i o kamarádství, trémě, lásce, o podrazech a lžích,o problémech ve škole i doma. Jak se zachovat, rozvádějí-li se nám rodiče a my se stáváme jejich prostředníky, jak být asertivní, jak se stát osobností, jak si vážit sám sebe, jak bojovat proti bezpráví, jak se bránit šikaně a jak být slušným člověkem atd. atd.
Díky těmto pořadům jsme se i my sami do života vybavili.
Naše rozhlasové pořady byly i několikrát oceněny v soutěžiDOMINIÁDA, kterou pořádá Dětská tisková agentura. Náš pořad o Beatles se tak líbil, že už se mnohokrát k výročí založení skupiny Beatles v rozhlase vysílal. Ale pořad o anglické hudební skupině Beatles nebyl jediným oceněným. O Dominiádě 2001 jsme psali i v našich novinách LISTY:
MÁME RADOST
Porota vedená MUDr. Janem Cimickým posuzovala pořady ze šesti různých redakcí. Vedle profesionálů z ČRo2-Praha (pořad Rádio na polštář), ČRo3-Vltava (pořad Sluchátko) a Rádia Proglas (pořad Barvínek) se do soutěže přihlásily i amatérské dětské redakce (Malé studio Liberec, Rádio Kulíšek z Lánova u Vrchlabí a dětské internetové Rádio Domino). "Rozhodování nebylo vůbec snadné" postěžoval si při vyhlašování výsledků předseda poroty Jan Cimický.
"Proto jsme se rozhodli kromě hlavní ceny udělit ještě zvláštní cenu BohumilaKoláře- dnes už zesnulého zakladatele moderního rozhlasového vysílání pro děti " dodal Jan Cimický
Současně s porotou složenou z odborníků (byli v ní zástupce MŠMT, katedry rozhlasové žurnalistiky FSV UK, UNICEF, Národního informačního centra mládeže a Českého rozhlasu) hodnotila přihlášené pořady i porota dětská. Ta první místo přiřkla Malému studiu Liberec. Děti zaujal pořad o podnikateli Tomáši Baťovi. Odborná porota za nejzdařilejší dětský rozhlasový pořad označila příspěvek z ČRo3-Vltava. Pořad Sluchátko zajímavou a neotřelou formou seznamuje posluchače s vážnou hudbou.
Zvláštní cenu - Cenu Bohumila Koláře - od poroty získalo dětské internetové Rádio Domino za pořad … aneb jinak?, který byl velice zdařilou mozaikou složenou z příspěvků z letního soustředění malých rozhlasáků.
A pokud náhodou znáte ještě nějaké jiné rádio, které na svých vlnách hýčká i ty nejmenší posluchače, dejte vědět: info@malestudio.cz. Třeba se ten sen, který Bohumil Kolář měl, tedy že děti jednou budou mít svoje vlastní rádio, splní.
Další povedená reportáž od Šárky a Jitky Hromádkové s šimpanzí holčičkou Majoránkou v létě v ZOO v Liberci byla sepsána v našich novinách LISTY:
Jmenuju se Šárka Hromádková. Já a moje sestra Jitka jsme o prázdninách poznaly v Zoologické zahradě v Liberci skvělou kamarádku. Šimpanzí holku Majoránku. Nenechala nás na pochybách, že si dovede poradit, že s ní můžeme počítat. Je velice talentovaná a milá. Navíc ji mikrofony a kamery vůbec netrémují. Lidi kolem nich už má zažité. Hodně se naučila. Pochází z velké herecké rodiny, která v liberecké zahradě má kořeny a zázemí. Kdo by neznal šimpanzici Terezu z filmu Terezu bych kvůli žádné holce neopustil, šimpanze Kubu z pohádkového seriálu Arabela, Tedyho z Jakubiskova filmu Nejasná zpráva o konci světa a šimpanze Jimmiho z celovečerního filmu pro děti Hurá na medvěda. Lada Sedláčková, tisková mluvčí ZOO nás informovala i o tom, že v Liberci chovají nejpočetnější- třináctičlennou skupinu šimpanzů v ČR. Majoránka má před sebou hvězdnou kariéru. Jak si pěkně povídáme, už vyťukává na mobilu číslo do našeho studia. Prý by také chtěla být mladou reportérkou.
Před mnoha lety chodil do Malého studia i herecKarel Zima a stále na tuto dobu kdy býval mladičkým reportérem vzpomíná a rád: " Bylo mi deset roků a jako školák jsem měl možnost dostat se na různá místa. I tam, kam byl vstup přísně zakázán. Třeba do řídícího centra lanovky na Ještěd nebo do podzemí bazénu, na operační sál a do mnoha jiných prostředí. Dělal jsem rozhovory se zajímavými lidmi. Reportáže nebyly banální, vždycky jsme se na věci snažili dívat z jiného úhlu Lidé si už na nás zvykli, na naše dotíravé, někdy snad až nepříjemné otázky. Ankety se vysílaly pravidelně v rozhlase po drátě, který tenkrát poslouchal kde kdo. Přestože se nás na pořadech podílelo víc, v terénu i ve studiu, dnes můžu s určitostí konstatovat, že hlavní personou a stmelovačem mladých reportérů, hledačem talentů, prostě " ďáblem", který dokonale ovládal nás i všechny rozhlasové vlny v okruhu tisíce mil, byl Pepa Švarc. Nesl za nás odpovědnost. Nekompromisně leč s elegancí a vtipem do nás " vtloukal"zásady rozhlasové práce. Podle dostupných zpráv vím že se dodnes mladým reportérům a Malému studiu Liberec věnuje. Nevím, jak na ty časy vzpomíná on, já ale především i díky jemu, hrozně rád.
Po ZŠ jsem studoval na pražské konzervatoři herectví a teď jsem tedy hercem. Po pětiletém angažmá v divadle "Drak" v Hradci Králové, žiju dva roky v Praze na volné noze. Ještě pár drobností se od té doby stalo. Osm let mám ženu Madlu, také herečku, tři roky mám psa Berta - neherce, dva roky máme psa Charlieho - také neherce a deset měsíců mám dceru Agátu. Náš život v Praze je pestrý a šťastný. Přál bych každému1/4 naší pohody. Když má herec na volné noze štěstí, tak má opravdu mnoho různé práce, která ho baví. Od záři účinkuji mimo jiné ve velkém muzikálovém představení " Evangelium podle Beatles", které se hraje na pražském výstavišti v divadle Spirála. Já hraju roli vtipálka Ringo Starra. No a právě tady si zahraju například s Karlem Zichem, Janem Hrušinským, Pavlem Křížem nebo Jiřím Langmajerem. Ovšem život na volné noze je vrtkavý a co bude za rok, za dva- nikdo neví…
Tím hlavním pro mě ale je moje rodina. A dcerka zvlášť - to je fakt velký zázrak - otcové vědí, o čem mluvím. A tak je mi docela jedno, jestli budu točit film a hrát divadlo nebo natírat zábradlí na Nuselském mostě. Docela mě to láká - ostatně kdo ví, možná to není placené špatně..
A kde je psáno, že to nemůže zase skončit v rozhlase…?
Jistý příklad už by tu byl. " Co myslíš, Pepíku/pane Švarci/, uživil bych se?
Všechny z MSL zdraví Karel Zima
(Vyprávění bývalého malého reportéra z MSL jsme použili z našich novin Listy)
Naší starší kolegyní je i reportérka Lucie Kovaříková, kterou vídáváme na televizních obrazovkách v krajových zpravodajstvích. I Lucie byla kdysi a není to tak dávno, malou reportérkou a chodívala do našeho libereckého studia v ulici 8.března. I ona si zvolila své budoucí povolání díky rozhlasové práci.
A když se podíváme ke kamarádům z jiných, dnes již bývalých stanic malých reportérů, nemůžeme nevzpomenout jméno Miroslava Karase, zpravodaje ČT v Polsku a teď ho slýcháváme i z Ruska. Mirek Karas taky kdysi jako malý chodil a pracoval ve stanici malých reportérů a to v Karviné.