Obsah této stránky je plně přístupný jakýmkoli prohlížečem. Nejlépe však vypadá v prohlíšeči respektujícím platné standardy HTML a CSS. Váš prohlížeč tyto standardy nerespektuje a proto vám doporučujeme jeho upgrade.
Jak to všechno vlastně začalo?
S myšlenkou založit dětské rádio přišel rozhlasový režisér Ladislav Rybišar se svou ženou, reportérkou Alenou Sekerovou už v roce 1977. Myšlenka to nebyla zcela nová. Naše Malá studia měla být po vzoru New Yorského Childrens express (CE) - dětská pošta, což byla zpravodajská služba pro každého poskytovaná dětmi od 8do18 let. Tato zpravodajská služba byla založena r.1975 a od té doby si vybudovala velmi dobré postavení a nejen v žurnalistice v USA. Dodnes CE vydává každý týden sloupek, který je čten ve městech po celých Spojených státech, vydává knihy, vytváří TV a rozhlasové vysílání, organizuje setkání a představení pro veřejnost. CE je mimoškolní aktivita a informuje o vážných problémech, které životy dětí ovlivňují, např.bezdomovci, násilí, vzdělání …Hlavním cílem CE je dát hlas mladým v médiích ovládaných dospělými. Tento nápad se ujal i u nás. Dětská studia začala růst po celém tehdejším Československu. Vedle Prahy vznikla Stanice malých reportérů také v Liberci, Plzni, Karviné a Semilech. Rozhlasoví tvůrci pořadů chtěli dát prostor ve vysílání dětem a jejich myšlení, které je mnohdy upřímnější a odvážnější. Myslíme si neskromně, že umíme být i více všímaví a méně tolerantní k nešvarům ve společnosti. Umíme, možná i tvrdě pojmenovat to, co není správné, co se nemá a nesmí a chceme jasnou odpověď i nápravu.
Za čtvrt století prošly naším Malým studiem stovky dětí - reportérů. Z několika vyrostli novináři. Jiné práce ve studiu přivedla na hereckou dráhu. Část dětí se dala na některou ze zajímavých profesí, které poznaly při natáčení a vysílání. Stali se z nich i námořníci, advokáti nebo geologové. A proč zrovna třeba námořníci? Protože v červenci roku 1979 se uskutečnila plavba do budoucího střediska vodáckých olympijských her- do města Tallinu. Plavba na plachetnici Niké II pod velením kapitána zasloužilého mistra sportu Richarda Konkolského měla expediční charakter a kromě posádky se jí zúčastnilo i šest vybraných dětí - radioamatér, 2 dopisovatelé, vodák-plavčík, dobrý znalec dějepisu, zeměpisec - přírodovědec. A ze všech redaktorů-dopisovatelů byl po náročných zkouškách a dosažení velkého počtu bodů vybrán i náš liberecký reportér Martin Švarc, tenkrát ještě čtrnáctiletý kluk Když nám po letech, už vystudovaný námořník Martin vyprávěl o své cestě na Niké II, skoro jsme mu to velké dobrodružství na 1500mil dlouhé cestě po moři na trase Gdaňsk-Tallin - Helsinki - Stockholm - Christians - Sassnitz a Štětín záviděli. A není divu, že si po takovém zážitku pak vybral své povolání.
Postupem času Malá studia po republice zanikala. Bylo to z mnoha důvodů. Jednak všichni vedoucí, kteří se nám dětem reportérům věnovali, měli každý své zaměstnání a za práci s námi jim nakonec nikdo ani nepoděkoval, natož aby jim platil. A to si pak skoro každý řekl, že se bude věnovat raději něčemu jinému, třeba sebevzdělávání, než aby chodil z jedné práce do druhé, ještě víc náročné a měl zodpovědnost za hejno dětí k tomu A dalším důvodem zániku Malých studií v Plzni, v Karviné, v Semilech a v Praze bylo to, že je mnohem časově náročnější zpracovávání dětských příspěvků a tvorba pořadů. Na provoz chyběly peníze. Takže vše se, hlavně po roce 1989, začalo točit kolem peněz. O to víc tam, kde nebyla Malá studia zřízena krajskými rozhlasovými stanicemi a svá studia měla v prostorách, kde se muselo platit čím dál tím vyšší nájemné.
Jediné Malé studio Liberec vytrvalo a to jenom díky našemu panu vedoucímu Josefu Švarcovi, který je starý zkušený rozhlasák. Umí své řemeslo, kterému nás učí.
Malí reportéři z Liberce